ai – harmonie
ki – energie
dó – cesta.

Aikidó v japonštině znamená “cesta harmonie”. Je to jedno z nejmladších bojových umění. Vzniklo ze starého způsobu boje, který v minulosti používali samurajové.

Na rozdíl od starších bojových umění, není cílem aikida ubližovat nebo ničit. Myšlenkou cvičení aikida je rozvoj těla i ducha.

V aikidě neexistují žádné soutěže. Nikdo se nesnaží zvítězit nad druhým, naopak všichni si při cvičení navzájem pomáhají. Jenom tak se dá dosáhnout harmonie, o kterou v aikidě usilujeme. Jak se student zlepšuje v aikidě, tak se zlepšuje i jeho osobnost. Naučí lépe se ovládat, jak vycházet s jinými lidmi a nezalekne se žádných překážek ve skutečném životě.

Protože je aikidó obranným bojovým uměním, nedá se použít k útoku. Všechny techniky jsou kruhové a jemné, ale zároveň velice účinné. Na trénincích se žáci učí obraně proti neozbrojenému i ozbrojenému útočníkovi i proti více protivníkům. Pro zpestření tréninku se cvičí i se zbraněmi. V aikidó používáme bokken (dřevěný meč), džo (tyč) a tanto (nůž).

Historie aikida a život zakladatele
Aikidó vytvořil mistr Morihei Uešiba, kterého aikidisté na celém světě nazývají “Ó-sensei” (japonsky to znamená “velký učitel”). Jeho obraz visí v každém dódžu po celém světě, jako projev úcty tomuto výjimečnému člověku.

Morihei Uešiba se narodil v roce 1883 v Japonsku na ostrově Honšú. V dětství byl velice slabý a hubený. Ve svých deseti však začal cvičit bojová umění a tak pomalu sílil, až se stal nejsilnějším v celém okolí. Věděl ale, že síla není všechno, a tak stále pokračoval ve studiu. Vystřídal mnoho mistrů a učil se od nich různá bojová umění: s mečem, s tyčí, ale hlavně boj beze zbraní (džudžucu).

Když dospěl, měl různá povolání. Byl obchodníkem, rolníkem, vojákem, cestovatelem i starostou vesnice, ale neustále usilovně cvičil. Svou první školu otevřel jako 36-letý, ale učil v ní ještě tvrdé bojové umění, které se jmenovalo aikidžucu.

Jak se zakladatel zlepšoval, jeho sláva rostla. Aby obhájil svou školu, vybojoval množství soubojů se známými bojovníky, které vždy porazil. Až jednou ho vyzval na souboj jeden učitel šermu. Bojovali s dřevěnými meči. Ó-senseiův protivník útočil jak nejlépe dovedl, ale nikdy nezasáhl svůj cíl, protože zakladatel šikovně uhýbal. Nakonec se učitel šermu unavil, sedl si bezmocně na zem, a tak boj skončil.

Po této příhodě Morihei Uešiba změnil svůj názor na bojová umění. Říkal o tom: “Pochopil jsem, že bojová umění neslouží k ubližování a vyvolávání válek. Cvičit pravé bojové umění znamená pochopit důležité věci, udržovat mír a ochraňovat všechny bytosti přírody. Trénovat bojové umění znamená správně zlepšovat naše tělo i ducha.” Zakrátko potom se přestěhoval do japonského hlavního města Tokia, kde šířil své nové bojové umění, které se po čase přejmenovalo na aikidó (cesta harmonie). Stále cvičil, vyučoval své žáky a dělal ukázky, na kterých předváděl neuvěřitelné věci. Jednou si poradil s mnoha útočníky s kopími, podruhé lehce přemohl světového šampióna v zápasení, jindy jedním prstem přidržel na zemi 150-ti kilového mistra sumo. Netrvalo dlouho a Morihei Uešiba a jeho umění byli známi po celém Japonsku.

Všechny plány překazila 2. světová válka. Zakladatel byl proti válce a odmítl cvičit vojáky, kteří měli zabíjet jiné lidi. Zavřel proto svoje školy a odešel na venkov, kde pracoval na své farmě.

Po skončení války se Ó-sensei vrátil zpátky do Tokia a začal znovu učit aikidó. I když mu bylo 65 let, stále vedl tréninky, dělal ukázky po celém Japonsku a pravidelně cvičil až do své smrti.

Ó-sensei Morihei Uešiba zemřel v roce 1969 ve věku 86 let, ale jeho žáci pokračují v jeho práci a šíří aikidó po celém světě.

Jak Ó-sensei cvičil se můžete podívat zde – video je z roku 1935.
(mistrovi bylo tedy 52 let)